Stojí Amettova Brechtova milenka za zvláštní pozornost i s odstupem několika let po vydání v českém překladu? Hlavní význam této knihy tkví minimálně ve dvou podnětných kontrastech ukázaných na rozdílném erotickém chování dvou mužských postav a na nevyrovnaném mileneckém vztahu Brechta s herečkou.

(...) Autor-pozorovatel si tu udržuje odstup, jeho román působí především vizuálně: oči kloužou po povrchu světa. Dá se předpokládat, že Amettův styl koresponduje s Brechtovou tvůrčí metodou zcizení, jež spočívala v záměrné distanci a důsledné antiiluzivnosti.(...) Rozhodnutí přitom ulehčuje to, že Amette ve své depsychologizaci není zdaleka tak programový jako Brecht či francouzský nový román - drží se rozumné míry a neohrožuje rozkoš z četby. Ačkoli povrch zůstává povrchem a jen sem tam napraskne, vůbec to neznamená, že by Brechtova milenka byla povrchním románem; to by zřejmě před šesti lety neobdržela nejvyšší francouzskou literární cenu bratří Goncourtů. Amette je ve svém pozorování velmi jemný, místy lyrický, vždy přesný a čas od času se blýskne úžasným detailem či "záběrem", za jehož kompozici by se nemusel stydět ani fotograf Cartier-Bresson.